Chcete mazlíčka? A co to přinese jemu?

Nemohu vyloučit, že se vás něco v tomto článku nedotkne, ale neberte si to prosím osobně a myslete na to, že mi jde především o zájem zvířat, ne jejich páníčků. Děkuji 😉

ZDA VŮBEC POŘÍDIT

Přijde mi, že mít nějakého domácího mazlíčka je dnes docela trend, možná by se dalo říci i móda a ten, kdo žádného nemá by si mohl začít připadat „nenormální“. Věřím tomu, že většina těch, kteří si mazlíčka pořídí tak učiní zejména proto, aby nebyli sami, aby jim dělal radost, byl jim po ruce když se chtějí pomazlit – (pes, kočka, křeček), stál za to, aby se jím mohli pochlubit okolí – (vzácná a drahá rasa čehokoliv, exotická zvířata), aby jim byl k užitku (pes hlídal stavení, kočka chytala myši, kůň je vozil atd.). Většina tedy při pořizování zvažuje zejména to, co to přinese jim, a to jak v dobrém, tak v různých negativech a omezeních. A teď ruku na srdce, patříte zrovna vy mezi tu menšinu, která se při pořizování mazlíčka zamýšlí také nad tím, co to přinese samotnému zvířátku? Jaký ono bude mít užitek z žití s vámi? Bude mu u vás dobře? Bude mít naplněny své přirozené potřeby (a tím opravdu nemyslím potřeby sexuální)?

Zrovna tak jako my lidé máme potřebu být svobodní, žít jak chceme a potřebujeme, mít rodinu, se kterou jsme svázáni po celý život, můžeme cestovat, chodit na túry, jíst na co máme chuť apod., stejně tak mají takové potřeby i ostatní živí tvorové. Dokážeme jim jejich potřeby zajistit, pokud si je pořídíme jako domácí mazlíčky?

Jen to nejlepší

Vím, že zpravidla se k našim mazlíčkům chováme jak nejlépe můžeme, dáváme jim to, co my sami považujeme za pro ně nejlepší, ale je tomu tak opravdu – z pohledu a potřeb zvířátka?

Zkuste se vžít do situace, kdybyste se přímo vy osobně ocitli v roli domácího mazlíčka, a to:

1. Z umělého odchovu – např. psi, kočky

Britská kočka, Zdroj: Pixabay

Jako otec byste na tom byli ještě asi relativně dobře, občas by k vám někdo přivezl samičku, vy byste si hopsli a měli byste zase klid. Jako matka byste na tom byli už hůře. Několikrát za váš život by vás páníček odvezl přes půl republiky k nějakému cizímu samci, kterého jste si nevybrali, ani se vám nemusí líbit, a ten by na vás hopsnul a vy byste opět několikrát za život museli projít těhotenstvím a porodem X mláďat, které by u vás pobyly no řekněme půl roku (respektive než by začaly samy papat) a pak by vám je někdo sebral a rozdal je cizím. Dostali byste pochvalu jak jste silná a šikovná a jinak by páníčka vaše pocity nezajímaly. V roli mláděte (dítěte) byste byli cca v půl roce života odtrženi od matky, de fakto byste ji pořádně ani nepoznali (otce vůbec)…

2. Vytrženého z přírody – např. papoušci, hadi, želvy, exotická zvířata

Ať už mláďata, nebo i dospělá zvířata odchycená z divoké přírody, odtržená od svých vrstevníků, případně i partnerů, rodičů a potomků, zavřené v klecích, bednách nebo i naprosto nepředstavitelných nádobách a na černo pašované přes půl světa v hrozných podmínkách a stresu do absolutně neznámého a odlišného prostředí…

A v obou případech byste pak zbytek života žili s naprosto jiným živočišným druhem, kterému byste vůbec nerozuměli ale museli poslouchat jeho příkazy, měli byste od něj sice kde bydlet, co jíst, aniž byste se museli nějak moc snažit něco někde lovit, občas by si s vámi i někdo pohrál nebo se pomazlil, když by zrovna nebyl celý den v práci nebo na výletě bez vás. Byli byste mimo své přirozené prostředí, v mnohem menším životním prostoru (případně i v kleci, ze které vás v lepším případě 2x denně na chvilku někdo pustí), krmeni často i nepřirozenou stravou a tím ohroženi i nemocemi, které byste jinak neznali a odkázáni i na to, jakou na vás bude mít páníček zrovna náladu… A tento páníček by měl pocit, že vám s ním bude dobře. A z důvodu potřeby družení se a nebýt sami byste ke svému páníčkovi jistě přilnuli a ve finále ho měli zpravidla i rádi – ale bylo by to pro vás opravdu to dobré?

Osobně spatřuji razantní zmenšení přirozeného životního prostoru zejména u:

Andulky, Zdroj: Pixabay

Přijde mi opravdu strašné, když zavřete jakéhokoliv ptáka do klece. Když srovnáte velikost jeho přírodního teritoria s tím, jak neuvěřitelně malý prostor mu vymezíte vy, je to prostě „šílené“.

Bohužel myslím, že jakékoliv zvířátko, které vás napadne chovat doma se při hlubším zamyšlení nikdy nedokáže dostat do svých přirozených životních podmínek. Tedy si jeho pořízení opravdu důkladně zvažte – ne ve vašem zájmu, ale v zájmu toho zvířátka 😉

TRVÁTE NA JEHO POŘÍZENÍ

Pokud si opravdu nutně chcete pořídit domů nějaké zvířátko, zvažte prosím ještě nejprve všechny tyto (případně i jiné) aspekty (rozklikněte jednotlivé položky):

Pokaždé, když budete něco zvažovat vůči plánovanému nebo již pořízenému zvířátku, zkuste se na to vždy dívat očima zvířátka, zohlednit jeho zájmy a vyloučit „váš“ užitek. I když se vám to nebude líbit, někdy to nejlepší pro zvířátko může být právě to, že si ho vůbec nepořídíte…

ODKUD POŘÍDIT

Ačkoliv můj názor je takový, že v dnešní době se mazlíčci množí více než je zdrávo, je nutné zde zdůraznit důležitost toho, vědět odkud mazlíček pochází. Znát nejen jeho původ, ale i prostředí ve kterém vyrůstal, životní podmínky, rodiče, pravý věk atd. Samozřejmě existují poctivé a kvalitní chovatelské stanice, které přistupují k chovu s láskou a ohleduplností k „rodičkám“, ale i tohle je třeba si důkladně prověřit.

Typický příklad nevhodné koupě, koťata bez PP, odebraná od matky již po 2 měsících. Zdroj: Bazoš

Nejhorší co můžete udělat (u jakéhokoliv zvířátka) je koupit si mládě bez PP (průkaz původu) někde z Bazoše, Sbazaru a podobných inzertních serverů. Drtivá většina těchto zvířátek pochází z tzv. množíren, jsou množeny buď laiky, kteří nemají o této problematice ani tušení a nebo je k nim přistupováno doslova a do písmene jen jako k prostředku výdělku peněz, kdy o žádné péči či lásce nemůže být ani řeč. Zvířata jsou pak často bojácná, nemocná, mláďata odebíraná od matky velmi brzo a nemají dostatečnou imunitu… De fakto je to podobné jako chov slepic na vajíčka nebo provozování kožešinových farem. Více informací o problematice množíren a jiných možností pořízení mazlíčků naleznete ZDE – prosím přečtěte si i tento článek, pokud skutečně chcete zvířátko pořídit.

Ze stejného důvodu prosím i o nekupování žádných exotických zvířátek „z druhé ruky“, podmínky černého trhu a pašování zvířat jsou neméně hrozné a někdy ještě i horší 🙁

Množství domácích mazlíčků

Nejen přemnožení lidstva nadměrně zatěžuje naši planetu zvyšující se spotřebou potravy a de fakto i produkcí odpadu, ale zrovna tak mi přijde již dosti závažné navyšování domácích mazlíčků – ze stejného důvodu. Kolik rodin dnes najdete, kde by nějakého mazlíčka neměli? V drtivé většině případů jsou to psi, dále kočky a další druhy. A psí či kočičí exkrementy čím dál více zamořují naše okolí (co si budeme povídat, ne každý je po svém pejskovi poctivě sbírá a venkovní kočka se neptá kam má jít vykonat potřebu). Navíc – je opravdu „nezbytně nutné“ nějaké zvířátko mít? Podobnou otázku si evidentně nekladu jen já: 

Venku nebo uvnitř

Kočky jsou na tom zpravidla lépe, protože dost jich mají lidé na zahradách a kočky tak mají dá se říci přirozenější prostředí (oproti těm chovaných výhradně v bytě). Zase na druhou stranu pokud nemáte kočky vykastrované (i kocoury!) tak nijak neovlivníte jejich nežádoucí množení. Tedy doporučuji, pokud chováte kočky venku, nepřehlížejte zodpovědnost a nechte je vykastrovat. A opět zdůrazňuji – i kocoury. Apropo – není pravda, že každá kočka musí mít alespoň 1x koťata. A ani není vhodná myšlenka typu „ať si aspoň jednou něco užije“. Když něco nepoznáte, nechybí vám to.

Pokud chováte kočku doma, je to pro ni horší, zejména pokud někdy v životě poznala život venku a vy ji zavřete do bytu, ale i tak ji můžete nechat vykastrovat a bude klidnější alespoň proto, že nebude obětí sexuálního nenaplněného pudu.

Pes na zahradě se má lépe než ten v bytě, ale jak se to vezme. Přirozené to pro něj také není, protože i tak má prostor omezený a nemůže si jít kam chce (pokud nemáte díru v plotě). Na druhou stranu může trpět samotou, pokud s ním netrávíte dost času na zahradě či při procházce. Opět doporučuji kastraci, nezřídka se stává, že se psi dokáží spářit i přes plot a i zde se pak řeší nechtěná štěňata.

Nechtěná koťata, Zdroj: Pixabay

Vsuvka ke kastraci – v dnešní době již není příliš snadné nechtěná koťata nebo štěňata někomu udat. Většina lidí již zvířata má, další nechce, nebo nezlobte se, ale třeba jim to vaše zrovna nepřipadá tak úžasně krásné jako vám, když vás napadla ta nevinná, ale velmi nerozumná myšlenka takhle krásné zvíře dále rozmnožit 🙁 Proto pořídíte-li si zvířátko, zejména venkovní, a neplánujete jej využít na chov (myslím chovatelskou stanici, ne se stát „množírnou“!), zajistěte, aby se nemohlo nekontrolovatelně množit. Ušetříte jak zbytečné vysilování zvířete, případně zmařené životy mláďat, tak i své starosti okolo.

Pes v bytovce

Pes v bytě si zpravidla užije více vašeho času, ale zase nikam nemůže a je závislý na vašem příchodu domů a venčení. Navíc pokud netrpí poruchou hlasivek, až na pár výjimek nepřiměřeně obtěžuje nejen vás svým štěkotem, ale také vaše sousedy, které dokáže rušit navíc i pobíháním či honěním hračky po plovoucí podlaze – což se děje většinou, když nejste doma a pes se nudí nebo trpí samotou.

Chcete si udělat představu toho, jak „příjemné“ je poslouchání cizího psa v bytovce? Tak si toto zkuste pouštět několik hodin denně a snad se snáz vžijete do toho, jaké to musí být ostatním, když musí poslouchat vašeho miláčka (a doporučuji zesílit na maximum):

Tyto situace jsem sama zažila v pozici souseda vlastníka psa a bylo to soužití velice stresující, protože soused pracoval na směny a pes vyl a štěkal téměř nepřetržitě celou dobu co byl v bytě sám – jedno zda ve dne či v noci, a ačkoliv soused stále říkal, že si pes zvykne…. nezvykl. Tedy já i pes jsme byli v neustálém stresu, a páníček byl ve stresu možná jen pár minut, kdy jsem si občas postěžovala… To samé platí ovšem přeneseně na jakékoliv zvíře, které dokáže dělat hlasitý rámus, není to jen o psech.

Šťastný pes? Zdroj: Pixabay

Další věcí psa v bytě je venčení. Je jasné, že pes je zvyklý zadržet moč a čůrá až venku na procházce. Ale jak dlouho je to pro něj ještě bezpečné? Je opravdu vhodné si pořídit psa, když někdo pracuje na 12 hod směny??? A neznamená náhodou, že když jde se psem konečně ven a pes to už nevydrží ani těch pár schodů a v prvním patře se počůrá, že to již je nad jeho síly? 🙁

Nejsem svatá

Závěrem vás chci ubezpečit, že nikoho z vás neodsuzuji. Jen se vám snažím rozšířit náhled na problematiku a nastínit jiný úhel pohledu – i ze strany němé tváře. Nemyslete, že jsem dříve také toto vše nebrala jako naprosto normální věc, vůbec jsem se touto problematikou nezabývala, také jsme měli psa uvázaného u boudy když jsem byla malá (ale chodilo se s ním na procházky), u babi a dědy andulku v kleci (a občas se proletěla po bytě), potkana, který sice nebyl v kleci ale stal se obézní, sem tam kočku doma (vždy jen jednu), a téměř stále byla doma samotná, a ne vždy jsem na ni byla příjemná 🙁 A i když nyní ještě máme pár kočiček – 1 mám doma já a 4 venku mamka (z toho 2 staré a 2 nám nějaký dobrák před pár lety hodil jako koťata do zahrady), jsou všechny kastrované a chováme se k nim hezky, i tak se dnes na toto vše dívám jinak. V tuto chvíli vím, že až můj stávající kocourek nebude, žádného dalšího mazlíčka si již nepořídím – zejména z v článku uvedených důvodů.

Jsem si vědoma skutečnosti, že se v článku zmiňují hlavně psi a kočky (a jsem si i vědoma toho, že právě oba tyto druhy více tíhnou k člověku a jsou u něj dá se říci spokojeni), nicméně v přeneseném slova smyslu je možné obsah článku vztáhnout k jakémukoliv živočišnému druhu, byť k vám nebude tak vřelý (had, sklípkan apod.), ale také jej vytrhnete z přirozeného životního prostředí či jeho přirozených potřeb (které nezmizí ani při odchovu v zajetí)… Proč si tak snadno myslíme, že na to máme právo?

*